Na stránce FB události se můžete připojit a sledovat pozvánky na doprovodný program.

V panelu zasednou:
- Pavel Šaradín, politolog z Univerzity Palackého v Olomouci
- Eliška Wagnerová
- Karel Škrabal, novinář
- Miroslav Patrik, občanský aktivista, předseda Dětí Země

Diskusi bude možné sledovat online na internetové strance www.memza.cz

Přijďte se dozvědět, co vlastně chceme a diskutovat s Eliškou Wagnerovou, Janem Sapákem, Miroslavem Patrikem, Jakubem Patočkou a dalšími hosty.

26. květen v 18:00, Kabaret Špaček

Kopečná 46, 60200 Brno

„Šéfredaktor Sedmé generace Vít Kouřil podepisuje návrh na vyhlášení referenda v den, kdy jsme získali přes tisíc podpisů.“

Letošní rok přináší požehnanou nadílku referend. Krym se již od Ukrajiny úspěšně odtrhnul, jakkoli většina mezinárodního společenství tento krok ne neopodstatněně neuznává. Hlasování na podzim čeká i Skoty, pokud bude svolný Madrid, pak i Katalánce. V České republice — čtvrt století od nastolení formální demokracie — příslib obecného referenda stále ještě beznadějně vězí v ústavě, ne a ne proniknout do ústavního zákona, který by jej učinil skutečností. Však také polistopadový establishment za toto selhání neminul trest, vtělený v neřízenou střelu politického projektu jistého obchodníka s orientálními lahůdkami, který se minulý podzim do sněmovny vřítil se sedmi procenty hlasů v zádech. Kdyby téma referenda neměl, musel by se snad dokonce obtěžovat psaním pořádného programu. Doufejme, že pan Tomio tedy bude, nehledě na všechny své problematické stránky, alespoň v tomto ohledu užitečný a to referendum nám ve sněmovně vykřičí.

Poté, co byl zřejmě definitivně zamítnut návrh komunistů na referendum o církevních restitucích, zbývají nám už jen referenda místní, obvykle plánovaná na podzim ke komunálním volbám. Těch se naštěstí urodilo dost. Samostatnou kapitolou budiž velké hnutí proti hazardu, které zřejmě vykulminuje právě ve vlnu četných obecních referend — mimo jiné v krajských městech Karlovy Vary či Ústí nad Labem. Připomeňme, že krajské prvenství v uspořádání úspěšného referenda však už navždy patří Plzni, která v něm minulý rok odmítla výstavbu obřího nákupního střediska v centru města. Další dvě krajská města navíc chystají lidová hlasování na jiná témata. V Jihlavě chce občanská iniciativa nejen zneškodnit projekt výstavby nové spalovny, ale navíc vůbec přimět město k odpovědnější odpadové politice včetně větší podpory třídění a kompostování. A nakonec v Brně, kde žiju, se snažíme vyvolat referendum, které má definitivně rozhodnout o osudu zdejšího hlavního vlakového nádraží. Zda se má modernizovat ve stávající poloze v centru města, nebo se přesunout o necelý kilometr na jih.

Tenkrát v Brně

V Brně máme ovšem s referendy smutnou zkušenost. Konkrétně s tím jedním, které se tu na stejné téma konalo před deseti lety. Spor o ideální polohu brněnského nádraží je totiž dlouhý příběh, jdoucí až do rakousko-uherské monarchie. Argumentace pro přesun nádraží se následně vtělila do vizí velkorysého rozvoje města směrem na jih z dob první republiky. Nevizionářskou motivaci současných kormidelníků Brna však nejlépe „ilustruje“ práce občanského sdružení Brnění, které zmapovalo vlastnické poměry na území okolo uvažovaného odsunutého nádraží (kterémužto rumišti přezdívají zastánci přesunu „jižní centrum“). Personální vazby dotyčných firem na vlivné členy stran radniční velké koalice ČSSD s ODS, o nichž si dlouhé roky štěbetali ptáci pod Špilberkem, jsou z této vlastnické mapy více než zřejmé (vizwww.osbrneni.cz).

Takže když pradávný plán přesunu nádraží v roce 2003 přiblížila skutečnosti tehdy ještě pevnou rukou vládnoucí brněnská ODS v čele s primátorem Petrem Duchoněm a jeho náměstkem Zdeňkem Zbytkem, místní občanská společnost zareagovala úctyhodně. Během tří měsíců nasbírala dostatek podpisů k vyhlášení referenda, přičemž většina lidí stála v průzkumech za nádražím v centru. Radnice ale udělala všechno pro to, aby referendum neuspělo. Pokoušela se jej prakticky utajit, nebo dokonce přímo přesvědčovala občany, aby k referendu nechodili, nechtějí-li prý na desetiletí podvázat rozvoj města. Magistrát též referendum vyhlásil na datum jen nedlouho před krajskými volbami, aby „napomohl“ nízké účasti. A když nadešel den D, ukázalo se, že se jeho plán podařil. Tehdy potřebné kvórum 50% účasti překročeno nebylo — k referendu přišla jen něco přes čtvrtina voličů, takže i když více než osmdesát pět procent z nich hlasovalo pro nádraží v centru, výsledek právně závazný nebyl.

Ovšem v roce 2006 v komunálních volbách nebývale uspěly strany, které se stavěly proti přesunu. Mimo jiné vítězná sociální demokracie. Radnice tak změnila barvu, brzy ji ale bohužel změnil i nový (a dosavadní) primátor Roman Onderka: z odpůrce plánu ODS se stal jeho zastáncem, ze změny, která měla po ODS přijít, se stal jejím pokračovatelem, což stvrdil i formálně po dalších volbách roku 2010 utvořením současné velké koalice. Příběh odsunu je tak mimo jiné příběhem o jednom velkém selhání sociálních demokratů — Onderka odsun prosazuje dosud, navzdory odborným studiím, jako je ta z roku 2007, kterou si zadalo samo město a která doporučovala zachování nádraží v centru, nebo letošní analýza ministerstva dopravy, definitivně vyvracející argumenty, že modernizace stávajícího nádraží není technicky proveditelná.

Nutno též dodat, že projekt přesunu nádraží se za deset let od neúspěšného referenda skoro nikam nedostal. I když dnes znovu hrozí, že skutečně dostane územní rozhodnutí a v novém dotačním období Evropské unie možná i potřebné financování, město již vyplýtvalo velké množství peněz (jen za letošní rok 22 milionů korun) i času na projekt, který se sotva pohnul z mrtvého bodu. A to se například v roce 2007 slibovalo, že bude hotový v roce 2012. Ale hlavně: městské politické reprezentaci se za celou dobu nepodařilo přesvědčit o potřebě přesunu nádraží veřejnost. Zachování nádraží v centru i nadále stabilně podporuje kolem dvou třetin obyvatel, předvolební průzkum Otázek Václava Moravce z roku 2010 hovořil o šedesáti dvou, dva roky starý průzkum Brněnského deníku pak o šedesáti devíti procentech. Sociální demokracií vedená radnice na to ovšem nehledí, i když ve svých volebních programech mimo jiné slibovala vyhlašovat o zásadních otázkách rozvoje města referenda.

Že se na postoji většiny veřejnosti a řady významných urbanistů, architektů a dopravních odborníků téměř nic nezměnilo, se nelze divit. Stále stejně platné jsou totiž i jejich argumenty, které na stránkách tohoto časopisu již před deseti lety přehledně vypočetl Martin Ander (viz 7.G 4/2004). Především: nádraží představuje nejdůležitější dopravní uzel města. S osmi tramvajovými linkami navazujícími bezprostředně na železnici je pro dostupnost veřejné dopravy klíčové. A většina Brňanů zřejmě zkrátka nechápe, proč by měla na vlak cestovat o deset až patnáct minut déle a ještě za to platit až pět miliard korun z městského rozpočtu.

Referendum jako nový začátek

V Brně přitom existuje nespočet podfinancovaných oblastí, kam by bylo třeba napřít prostředky a úsilí. Kulturní politika města je terčem opodstatněných a vytrvalých protestů umělecké obce. Stav ovzduší v Brně je tragický, koncepčně se nijak neřeší, a nadto dopravní podnik zdražuje jízdné. Město nemá žádný plán postupné strukturální adaptace na změnu klimatu. Neexistuje systém městského sociálního bydlení. A mohli bychom pokračovat dále. Už jen z tohoto hlediska by bylo dobré pokusit se odsun konečně odsunout na vedlejší kolej a postrčit město směrem docela jiného pojetí rozvoje, které staví kvalitu života obyvatel nad investice, developerské projekty a těžkopádné, masové „kulturní dění“.

I proto jsme se společně s několika iniciativami minulé léto odhodlali k rozhodnutí pokusit se vyvolat druhé referendum. Inspiroval nás plzeňský úspěch — přiměl nás uvědomit si i prostý fakt, že podmínky pro konání místních referend se za těch deset let podstatně změnily. Kvórum se snížilo z téměř absurdních padesáti procent na třicet pět. Tehdejší Duchoňův trik vyhlásit referendum krátce před volbami by dnes již nevyšel — správní soudy setrvale stojí za každým záměrem přípravného výboru referenda uspořádat hlasování současně s volbami, pokusí-li se ho některá radnice překazit. Jinak řečeno, z formálního hlediska nestojí lidovému rozhodnutí nic v cestě — stačí nasbírat zákonem vyžadované podpisy.

Demokracii si obvykle spojujeme se svobodnými volbami. Referendum má ale specifický demokratický půvab, kterého se volbám nedostává. Do politiky jsou náhle taženi všichni, náhle i na nich leží tíha rozhodnutí, v tomto případě jednoznačného rozhodnutí mezi ano a ne, o konkrétní otázce a s konkrétními důsledky. Věřím, že i v dalších městech se kolem „lidové iniciativy“ tvoří pestrá koalice různých sil, které ještě nad demokracií nezlomily hůl. Protože jedním z nejsmutnějších jevů, se kterým se při sběru podpisů setkáváme, je hrozná rezignace podstatné části veřejnosti na smysluplnost demokratické politiky — ztráta víry v to, že je ještě vůbec možné něco ovlivnit. Kdekoli se tedy referendum koná, představuje kromě řešení nějakého problému také příležitost lidem tuto víru vrátit či jí alespoň vdechnout nový život. Nadneseně řečeno, vrátit demokracii tam, kam patří: na ulici.

Autor je aktivistou místní skupiny Hnutí DUHA v Brně. Pokud máte zájem pomoci brněnskému referendu uspět, můžete jej kontaktovat na josef.patocka@hnutiduha.cz, nebo navštívit www.referendum2014.cz.

Článek původně vyšel v sociálně ekologickém časopise Sedmá generace. 

Je to daleko víc, než běžně vysbíráme v jiné dny, ale DOKÁŽEME TO! Místo jednoho stánku jich bude několik a proto hledáme dobrovolníky a dobrovolnice, kteří nám příští týden pomohou tohoto cíle dosáhnout.

Pojďte do toho s námi a pomožte vyvolat největší letošní referendum v České republice!
Napište nám zprávu na Podporuji referendum 2014 v Brně, přihlašte se na josef.patocka@hnutiduha.cz nebo 605 190 531 a sbírejte podpisy libovolný čas v průběhu dne! Sbírá se vždy nejméně ve dvou a kamaráda vám rádi přidělíme.

Není nám to jedno! 1000 Brňáků pro referendum – už 15. května. Přidejte se, dejte vědět přátelům – společně změníme Brno!

Referendum se nepřipraví samo – referendum připravují dobrovolníci z masa a kostí, kteří na stánku sbírají podpisy ve svém volném čase a bez nároku na odměnu.

A potřebujeme každého, kdo je ochoten přiložit ruku k dílu! Pokud máte třeba jen trochu volného času, neváhejte a staňte se dobrovolníkem: ozvěte se na patocka.josef@gmail.com, nebo na 605 190 631. Významně nám tak pomůžete a právě vy přiblížíte referendum skutečnosti!

Sběru na stánku se nemusíte bát – vždycky se sbírá alespoň ve dvou, a pokud si kamaráda sebou nepřivedete, rádi nějakého dodáme. A na váš první stánek pošleme někoho zkušeného, kdo nad vámi bude držet ochrannou ruku a všechno vám vysvětlí.

Nezoufejte, můžete si vytisknout vlastní petiční arch a několik podpisů – od kolegů, rodiny či přátel – vysbírat i tak . Najdete jej zde.

Archy, třeba i neúplné, nám můžete přinést na stánek na hlavním nádraží, nebo ještě lépe zaslat na adresu zmocněnce petičního výboru:
Jakub Patočka,
Pod kaštany 21,
616 00,
Brno